P. Mgr. Karel Martin Satoria, (* 26. dubna 1953, Křižanov) je římskokatolický kněz. Narodil se jako nejmladší ze čtyř dětí ve věřící rodině, která byla po roce 1948 postižena pronásledováním ze strany komunistického režimu. Díky politickému uvolnění se mu však v roce 1968 podařilo dostat na Gymnázium ve Velkém Meziříčí. Po jehož absolvování roku 1972 začal studovat Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. V roce 1977 ho spolužák z fakulty Václav Malý seznámil s prohlášením Charty 77.

Roku 1978 byl vysvěcen na kněze. V letech 1978–1982 působil jako farní vikář v Letovicích a v letech 1982–1990 jako duchovní správce ve Vrbici u Břeclavi. Jak se později dověděl, k 30. listopadu 1986 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Ale protože mu to nikdo neoznámil, byl jako kněz činný i nadále. Přitom šířil informace o Chartě 77 a účastnil se akcí brněnského disentu, za což byl režimem stíhán.

Po roce 1989 chtěl vstoupit do kláštera, avšak v květnu 1990 přijal funkci generálního vikáře brněnské diecéze, ve které setrval do roku 1992. Následně vstoupil do Řádu cisterciáků přísné observance, přijal řeholní jméno Martin a dalších deset let strávil v klášteře Sept Fons ve střední Francii. Po návratu do České republiky v roce 2002 vedl výstavbu kláštera Nový Dvůr, po jehož dokončení se odstěhoval na bývalou faru z konce 18. století v Kostelní Myslové, kterou spolu s několika dalšími lidmi postupně opravoval.

Od 1. října 2011 se stal administrátorem v Dobříši a administrátorem excurrendo ve farnosti Svaté Pole.