P. Josef Čunek, SJ, (6. června 1955) v r. 1979 tajně vstoupil do jezuitského řádu, ovlivněn již zesnulým slovenským jezuitou Jozefem Porubčanem a fascinován myšlením P. Pierra Teilharda de Chardin, SJ. Po studiích filozofie a teologie v Litoměřicích byl v r. 1985 vysvěcen na kněze. Působil v mnoha moravských farnostech a též krátce ve Vatikánském rozhlase a jako socius magistra noviců v Kolíně. Poté absolvoval třetí probaci v Polsku a 31. 7. 1996 složil v Praze slavné sliby. V tomtéž roce se stal magistrem noviců českého a posléze česko-slovenského noviciátu. Je rektorem kostela sv. Ignáce v Praze a představeným tamní komunity.

Otmar Oliva (1952 Olomouc) je akademický sochař (kamenosochař), který se specializuje na tvorbu liturgických předmětů a úpravu chrámových prostor. V letech 1967–1972 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, následně do roku 1978 na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1978 také absolvoval studijní pobyt v Řecku. Od roku 1970 spolupracoval s akademickým malířem Vladislavem Vaculkou. Roku 1979 byl zatčen a vězněn za šíření materiálů Charty 77. Jakmile byl roku 1981 propuštěn, oženil se a usadil na Velehradě, kde také vybudoval ateliér a v roce 1985 také kovoliteckou dílnu. Podílel se na založení samizdatového nakladatelství Refugium Velehrad. Spolupracoval se zvonařskou dílnou Dytrychových v Brodku u Přerova.

Roku 1993 poprvé navštívil Řím a následujícího roku začal tvořit pro Vatikán. Jeho nejvýznamnější prací je výzdoba kaple Jana Pavla II. Redemptoris Mater, jejíž součástí je také papežský trůn, který je prvním papežským trůnem od dob Berniniho. Olivovi se také dostalo cti vytvořit medaili k významnému 20. výročí pontifikátu papeže Jana Pavla II. (1998). Oliva je jediným Čechem, který tuto medaili kdy vytvořil.

Jan ŠPILAR (1964, Pardubice) se vyučil kadeřníkem v Hradci Králové a nastoupil jako maskér v Národním divadle v Praze, kde líčil herce filmu Amadeus. Po vojně se přestěhoval do Brna, kde pracoval jako listonoš. K profesi kadeřníka se vrátil v Přerově, Praze a nakonec zpět v Brně. V roce 1993 si otevřel kadeřnické studio Střihoruký Edward, kde pracuje dodnes. Od roku 1999 si zároveň doplňoval vzdělání, v roce 2003 maturoval a v roce 2004 promoval na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, na katedře praktické teologie. V roce 2008 mu bylo uděleno jáhenské svěcení. Službu jáhna vykonává v Brně v kostele sv. Michala. S manželkou Gitou má tři děti.