Mons. Václav Malý (1950, Praha) po absolvování gymnázia studoval v letech 1969–1976 na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a v roce 1976 byl v Praze vysvěcen na kněze. V období 1976–8 působil jako kaplan ve Vlašimi a Plzni. V únoru 1977 podepsal Chartu 77 a v roce 1978 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Od ledna 1979 mu byl odebrán „státní souhlas“, pracoval jako zeměměřičský figurant. V květnu 1979 byl zatčen, obviněn z podvracení republiky a do prosince držen ve vazbě. V letech 1980–6 pracoval jako topič v pražských hotelech. V letech 1981–2 byl mluvčím Charty 77 a v roce 1989 Občanského fóra. V období 1990–1 působil v duchovní správě kostela sv. Gabriela, potom šest let jako farář v kostele sv. Antonína v Praze-Holešovicích. 3. prosince 1996 byl jmenován titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Konsekrován byl 11. ledna 1997 v Praze. Je předsedou české rady Iustitia et pax ČBK, která se zabývá dodržováním lidských práv v ČR i ve světě a vystupuje proti jejich porušování. V roce 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga.

Studium čtyřleté prům. školy textilní a CM bohosl. fakulty (absolutorium 1971). Pracoval jako dělník v text. továrně, kaplan v H. Králové, admin. ve Všestarech, Probluzi, Ruprechticích, od r. 1985 jako admin. v Broumově a okolních farnostech. Od r. 1982 je členem interdiecézního círk. soudu v Praze. Od r. 1990 vikářem náchodským a správcem Benedikt. opatství sv. Václava v Broumově. V letech 1979–80 trestně stíhán pro maření státního dozoru nad církvemi.