Narozena v r.1934, psycholožka a známá disidentka. R. 1958 ukončila studium na UK v Praze v oboru klinické a dětské psychologie. Předtím v r. 1955 přijala křest v řím.-kat. církvi a provdala se za Jiřího Němce. V letech 1956–67 se jim narodilo celkem 7 dětí. V 60. letech se zúčastnila ekum. seminářů v Jirchářích, její aktivity na obranu hudební skupiny Plastic People of the Universe ji r. 1976 připravily o místo psycholožky. Je ve skupině zakládajících členů Charty 77 a r. 1978 se stává i zakládající členkou VONSu. O rok později zatčena a odsouzena k podm. trestu (2 roky na 5 let). R. 1989 se stala mluvčí Charty 77. Během tzv. Palachova týdne v lednu 1989 byla opět zatčena. Po 17. listopadu 1989 stála u zrodu OF, poté byla kooptována a násl. zvolena za poslankyni FS ČSFR. R. 1993 je u zrodu Poradny pro uprchlíky Č. helsinského výboru, kde pracuje dodnes jako psycholožka. Je činná v mnoha dalších organizacích. R. 1991 vyznamenána cenou Pax Christi International, v r. 1998 vyzn. prezidentem Za zásluhy o ČR, v r. 2000 obdržela v Rak. Cenu Střední Evropy.

Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., (* 18. dubna 1936 v Praze) je český filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Je jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabývá se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí. Přednáší na četných českých i zahraničních univerzitách, zejména na evropská a filosofická témata. Pracoval jako zlatník, mechanik, v letech 1964–90 vedl vývoj software ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Dálkově studoval matematiku, pak antropologii na UK (1993). Profesorem byl jmenován v roce 2000. Je signatářem Charty 77. V letech 1990–92 byl poslancem a místopředsedou Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR, v roce 1998 ministrem školství a v roce 2003 koaličním kandidátem na prezidenta republiky. Nyní působí jako profesor filozofie, proděkan FHS UK. Přeložil přes 20 knih, v letech 1965–79 byl členem překladatelské skupiny pro ekumenický překlad Nového zákona.

Narodil se 24.11.1956 v Praze, kde v roce 1980 absolvoval Právnickou fakultu UK. V letech 1980–1983 pracoval jako odborný referent ve společnosti Transgas, následně působil jako notář. V roce 1990 poradce místopředsedy federální vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Později až do roku 1992 ředitel legislativní sekce v Úřadu vlády ČR, poté do roku 1996 náměstek ministra spravedlnosti ČR. od ledna 1997 pověřen dočasným řízením Legislativní rady české vlády, kde od roku 1992 působí jako místopředseda. Od července 1996 náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky spojené se vstupem ČR do EU.

2.1.1998 – 23.7.1998 ministrem vnitra vlády ČR, současně šéfem delegace, která vedla vyjednávání s představiteli EU o podmínkách přijetí ČR do Evropské unie. Od 23.7.1998 do 20.6.2002 předseda petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. Od roku 1996 člen vědecké rady Právnické fakulty UK a Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha. Od roku 1997 místopředseda Evropské komise demokracie prostřednictvím práva (od r. 1994 člen). Od ledna 2001 předseda Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Od listopadu 1995 člen KDU-ČSL. Dne 28. 1. 2001 zvolen lídrem Čtyřkoalice, následně dne 31. 1. 2001 rezignoval na funkci 1. místopředsedy KDU-ČSL, 31. 3. 2001 rezignoval na funkci lídra Čtyřkoalice. Dne 26. 5. 2001 zvolen za předsedu KDU-ČSL. V této funkci působil do 8. 11. 2003, kdy byl zvolen místopřededou KDU-ČSL.

Dne 15. 7. 2002 byl jmenován místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí České republiky. Funkci místopředsedy vlády zastával do 4. 8. 2004, kdy se stal ministrem zahraničních věcí ve vládě premiéra Grosse. Od 25. 4. 2005 působí jako ministr zahraničních věcí ve vládě premiéra Paroubka.

Je spoluautorem knihy  ČR Komentáře k Ústavě České republiky a učebnice ústavního práva na PF UK a autorem knihy Zákon o mimosoudních rehabilitacích v otázkách a odpovědích. Publikoval řadu odborných studií z oblasti legislativy. Je ženatý, má čtyři syny.